Tepelná izolace by měla být u přitěžované střechy pod hydroizolací nalepena k podkladu vhodným lepidlem. V případě defektu hydroizolace se perforace nebo její špatně provedený spoj těžko a namáhavě hledá.

OBLÍBENÝ KAČÍREK

Za výhodu přitěžovaných střech lze považovat estetickou hodnotu, pokud je použit například kačírek nebo trávník. Dále není nutné perforovat parozábranu mechanickými kotvami (šrouby či nýty). Na hydroizolaci se též u přetížené střechy nedostane UV záření ze slunce, čemuž dříve těžko odolávaly zejména asfaltové pásy. Nyní již většina materiálů UV záření odolává.

Nevýhodou je, že separační textilie a samo přitížení (kačírek, zemina, dlaždice) zadržují a zdržují odvod srážek, což vytváří ideální podmínky k růstu mikroorganismů, které zkracují životnost hydroizolačních materiálů.

MNOŽSTVÍ PŘITÍŽENÍ A KVALITA FÓLIE ROZHODUJÍ

Při realizaci přitěžovaných střech se obvykle jako přitížení používá kačírek tloušťky 50 mm. Jeho spotřeba činí při 50 mm tloušťce násypu okolo 80 kg/m2. Při jeho rozprostření je potřeba respektovat jednotlivé střešní zóny, protože největší sání je v rozích střechy, nejnižší ve vnitřní ploše střechy. Tloušťka zásypu v exponovaných rozích by měla být někdy skoro až dvojnásobná. Toto by měl však stanovit výpočtem statik, a to jak u novostaveb, tak zejména u rekonstrukcí.

Problémy mohou nastat při nedostatečném přitížení a při nevhodné volbě hydroizolační fólie. Střecha je totiž namáhána teplotními výkyvy a časem může docházet ke smršťování fólie, čímž dojde k vytržení kotevních prvků. Pokud nejsou dokonale ukotveny obvodové lišty, ale stabilizace střechy je díky dobrému přitížení dostatečná, nic se nestane.

STATIK NADE VŠE

Pokud se rozhodnete pro přitíženou střechu, spolupracujte se statikem. Ten by měl navrhnout dostatečně hmotné přitížení pro každou oblast střechy přímo pro daný region, sílu větru v regionu a situaci v terénu. Pokud je přitížení na sání větru dostatečné, mělo by to stačit i na stabilizaci střešní fólie proti smrštění.